Wróć do bloga

Hra na role: kostýmy a rekvizity na víc než jeden příběh

16.10.2026

Šátek, klobouk, krabice a sešit unesou desítky her. Co dát dítěti do truhly, jak rozjet květinářství a které věty hru rozběhnou.

Hra na role: kostýmy a rekvizity na víc než jeden příběh
Krótka odpowiedź

Hra na role je hra, ve které dítě na chvíli předstírá, že je někdo jiný — prodavačka, doktor, pošťák nebo drak. Nejdéle ji udrží rekvizity, které nepatří jedné postavě: velký šátek, krabice, klobouk, zástěra a sešit s tužkou. Hotový kostým princezny unese jeden příběh, šátek jich unese dvacet, protože jeho roli určuje dítě, ne obal.

Co dítě při hře na role vlastně dělá

Odborně se tomu říká symbolická nebo námětová hra. Dítě v ní dělá tři věci najednou: přebírá cizí roli („já jsem paní prodavačka“), nahrazuje jednu věc jinou (kolíček je mrkev, krabice je auto) a drží děj, který si samo vymyslelo. Právě to nahrazování věcí je důvod, proč na rekvizitách tolik záleží. Věc, která už sama „ví“, čím je, nenechá dítěti co nahrazovat.

První náznaky uvidíš kolem druhého roku, kdy batole „pije“ z prázdného hrnečku nebo krmí medvídka. Mezi třetím a šestým rokem se z toho stávají celé scény s více dětmi, rozdělenými rolemi a pravidly („ty budeš zákazník a musíš zaplatit“). Pediatrická literatura spojuje takovou volnou hru s rozvojem řeči, sebeovládání a schopnosti vžít se do druhého — dítě musí udržet, kdo je kdo, a reagovat na nápady ostatních.

Hotový kostým, nebo kostýmové díly

VěcKolik příběhů uneseNa co se hodíSlabina
Licencovaný kostým jedné postavy1–2Karneval, narozeninová oslavaDítě hraje film, ne vlastní děj; za rok je malý a dítě ho stejně omrzí
Velký šátek nebo kus látkydesítkyPlášť, sukně, střecha bunkru, řeka, deka pro miminko, pytel s pokladyBez nápadu dospělého zpočátku jen leží — první hru je dobré rozjet spolu
Klobouk nebo čepicemnohoPošťák, kouzelník, kapitán, farmář, detektivJeden klobouk rychle omrzí, lepší jsou dva tři různé
Zástěra s kapsoumnohoKuchař, prodavač, květinář, malíř, doktorMusí jít obléct bez pomoci, jinak hru přerušuje
Vesta s kapsamimnohoPrůzkumník, hasič, mechanik, hlídač v zooHodí se spíš od čtyř let
Hotová sada „lékař“ nebo „kadeřník“1–3Rychlý start konkrétní hryPlastové nástroje mají jen jedno použití a díly se ztrácejí

Kostýmový základ, který unese víc než jeden příběh

  • Dva velké šátky v různých barvách
    Ideálně kolem metru na metr a půl, z bavlny nebo lehké viskózy. Modrý je moře, plášť i noc, červený je oheň, koberec pro krále i ubrus v restauraci.
  • Dva tři klobouky
    Starý klobouk z půdy, kšiltovka a papírová čepice. Pokrývka hlavy je nejrychlejší způsob, jak říct „teď jsem někdo jiný“, a dítě ji umí nasadit i sundat samo.
  • Zástěra
    Klidně dospělá, zkrácená nebo přeložená v pase. Kapsa na zástěře je pro hru zásadní — do ní se schovávají peníze, recepty i lísteček s objednávkou.
  • Plášť na suchý zip
    Ze starého prostěradla, s krátkým pruhem suchého zipu místo tkaničky. Když se plášť zachytí, sám povolí.
  • Brýle bez skel a taška přes rameno
    Brýle udělají z dítěte doktora, profesora i babičku. Taška je kufřík lékaře, pošťácká brašna i košík na nákup.
  • Pásek nebo šerpa
    Pás z látky, do kterého jde zastrčit „meč“ z ruličky od papíru, kouzelnou hůlku nebo vařečku.

Rekvizity bez jediné role

Vedle kostýmu potřebuje hra věci, které jdou použít jako cokoli. Hledej je spíš v kuchyni a v tříděném odpadu než v hračkářství.

  • Krabice od bot a jedna velká od spotřebiče
    Malá je pokladna, poštovní schránka, postýlka pro panenku. Velká je pult, auto, raketa nebo domeček.
  • Kolíčky, víčka, kaštany, knoflíky
    Peníze, jídlo, semínka, poklad. Pro děti do tří let je ale vyber dost velké, aby nešly spolknout. Starším dětem stačí plechovka, do které se dají sypat — chrastění „peněz“ je půlka zábavy.
  • Sešit a tužka
    Nejpodceňovanější rekvizita vůbec: objednávky, recepty, pokuty, jízdenky, mapa pokladu. Dítě, které ještě neumí psát, čmárá — a „čte“ to nahlas.
  • Prázdné obaly od potravin
    Vymyté krabičky od čaje, kelímky od jogurtu, papírové sáčky. Z nich vznikne obchod, lékárna i piknik.
  • Kuchyňská váha a odměrka
    Skutečný nástroj, který dítě smí použít, hru okamžitě zvážní — i když se váží šišky.
  • Baterka
    Noční hlídka, jeskyně, vyšetření v krku, maják na lodi.

Hra na květinářství krok za krokem

Květinářství je dobrá první hra, protože má jasné role (prodavač, zákazník), jednoduchý obchod a voní to venkem. A rozebere se na díly, které pak poslouží jinde.

  1. 1
    Natrhej zboží
    Venku s dítětem nasbírej, co se smí: pampelišky, sedmikrásky, trávu, větvičky, listí. V zimě poslouží papírové květy, které dítě vystřihne a nalepí na špejle.
  2. 2
    Postav pult
    Velká krabice nebo stolička otočená k zákazníkovi. Květiny do vymytých kelímků od jogurtu, pod ně šátek jako ubrus.
  3. 3
    Obleč prodavače
    Zástěra s kapsou na peníze, do kapsy sešit na objednávky. Nic dalšího není potřeba.
  4. 4
    Vyrob peníze a ceny
    Kaštany, víčka nebo papírové mince. Ceny dítě nakreslí na lísteček — kolik teček, tolik víček.
  5. 5
    Přijď jako první zákazník
    Ty máš roli, dítě má obchod. Objednej kytici s nějakou zápletkou (viz věty níže) a nech dítě, ať řeší, jak ji splní.
  6. 6
    Vyměň si s dítětem role
    Po pár nákupech buď ty prodavač a dítě zákazník. Uvidíš, co si z tvého hraní zapamatovalo — a často i to, jak vidí tebe.
  7. 7
    Přestav obchod na jinou hru
    Z téhož pultu, zástěry a sešitu je druhý den cukrárna, pošta nebo lékárna. Vyměníš jen zboží v kelímcích, kostým zůstává.

Věty, které hru rozjedou a nepřeberou

Dospělý ve hře na role funguje nejlépe jako postava se zápletkou, ne jako režisér. Jednou větou přineseš problém, řešení nechej na dítěti.

„Dobrý den, potřebuju kytici pro babičku, ale mám jenom tři kaštany. Co mi za ně dáte?“
„Paní prodavačko, tahle růže je smutná. Dá se nějak spravit?“
„Pane doktore, můj medvídek snědl knoflík a teď kýchá. Co s ním?“
„Mám balík pro pana Draka, ale nevím, kde bydlí. Poradíte mi cestu?“
„Kapitáne, na moři je bouřka a my máme jen jeden šátek. Co uděláme?“
„Promiňte, já tady nejsem zákazník, já jsem kontrola. Máte všechno v pořádku?“

Jak hru udržet, aby ji dítě neopustilo po deseti minutách

Nejčastější chyba je dát dítěti všechno najednou. Plná truhla kostýmů vypadá lákavě, ale dítě se v ní spíš přehrabuje, než hraje. Funguje lépe nechat venku jen pár věcí a ostatní jednou za čas vyměnit — stejný šátek po týdnu v krabici působí jako nový. Osvědčuje se jedna nízká krabice nebo košík, do kterého dítě dosáhne samo a umí ho i samo uklidit.

Druhá chyba je vstupovat do hry s otázkami („A co je tohle? A proč?“). Vypadá to jako zájem, ale dítě to vytahuje z role. Mluv uvnitř příběhu: místo „co to vaříš?“ řekni „mmm, voní to jako polévka pro obry“.

Třetí věc je bezpečnost. Šňůrky a tkaničky kolem krku k pláštíkům nepatří, drobné díly k dětem do tří let taky ne. Podrobněji to rozebírá článek o tom, čemu se u dárku pro malé dítě vyhnout.

A když chceš vybrat hračku, u které se rozmluví i tiché dítě, pomůže přehled hraček, u kterých musí mluvit dítě. Rekvizity pro hru na role mezi ně patří taky — prodavač i zákazník bez řeči neobejdou.

Zdroje

Może Cię zainteresować

Stwórz dziś książkę, której nigdy nie zapomni.

Cyfrowa książka zwykle w 15 minut od zamówienia. Drukowaną w twardej oprawie A4 wyślemy prosto do domu.

Stwórz książkę
🦉

Najczęstsze pytania

O co pytają rodzice.

Najczęstsze pytania

První náznaky přicházejí kolem druhého roku, kdy batole předstírá pití nebo krmí plyšáka. Skutečné scény s rolemi a s dalšími dětmi se rozjíždějí mezi třetím a šestým rokem.

Wszystkie pytania i odpowiedzi